Do roku 1947. 

V místě dnešního fotbalového hřiště bylo až do roku 1947 hřiště menší, kolmo na uliciSportovní. Před II.světovou válkou i během ní bylo využíváno ke sportování Němců a české mešiny. Mimo jiné, se také na hřišti konala shromáždění a vystoupení u příležitosti turnerestu (turneři — německý tělocvičný spolek), od roku 1939 již hodně propagující henleinovu stranu, resp. fašismus. Po skončení II. světové války, již v roce 1945, využila organizace místního Sokola sportoviště pro uspořádání Národní pouti v Hartě. Začátkem roku 1947 již skupina nadšenců začínala hrát neorganizovaný fotbal. Malé hřiště dosud víc nedovolovalo.

Rok 1948 až 1952. 

Po jednáních MNV v Hartě s ONV byly vytvořeny podmínky pro rozšíření hříště a tím docílení regulí pro vstup SK Harta, oddílu fotbalu do okresní soutěže. Místní zahradník Machytka uvolnil svoje pole, a bylo vyhráno. Hřiště dostalo prakticky dnešní podobu. Fotbalové soutěže v Hartě začaly. Prvními funkcionáři mužstva byli hartecký holič Mašek, pošťák Antonín Stoček (dlouholetý správce hřiště) a Jaroslav Nykl. Základ mužstva tvořili Bohuslav Mlejnek — vždy kapitán, Václav a Stanislav Gottsteinovj. Jaromír Malík, Josef Jirka, Miroslav Jezdinský, Josef a Bohuslav Samkovi, Václav Farský, Pavel Kupka, Ludvík Kalenský, Holub ze D. Králové a první hartecký brankář, kovář Stoček. Soupeři byli blízkého okolí. Dolní Branná, Vrchlabí, Lánov, Hostinné. Následně přibyla mužstva Huntířova, Kocléřova, Rudníku, Ml. Buků a mužstva místních továren (Kablo, TOS, Tesla). V roce 1950 bylo sestaveno mužstvo dorostu (brankář Ant. Ullrich, dále Dr. Stoček, Kadavý, bratři Radka, Miloš a Zdeněk Cermanovi, Horst Weirich, Jiří Pohl, Vl. Křížek a další), z jehož hráčů vyrostly velké postavy harteckého fotbalu. K fotbalu v Hartě patřili i skalní fanoušci, kteří mužstvo na všech zápasech podporovali. Byli jimi především Krčmář, Hemelík, Podzimek, Stefan, Buben, Hraba a Sormová. Na zápasy se jezdilo pod plachtou malých nákladních aut, které zapůjčovala i s řidiči (Zub a Horáček) hartecká mlékárna a následně i ROHA TIBA (řidič Alois Hald, rovněž skvělý fotbalista).

K celému dění okolo fotbalu v Hartě v tomto období se váže mnoho vzácných událostí a skutečností. Jaromír Malík si například zahrál proti fotbalové legendě Pepi Bicanovi. Fanoušci, hlavně Krčmář a Buben vyvolali, do dnešního dne asi největší okresní pranici fanoušků a hráčů při zápase v Ml. Bukách. Několik zraněných skončilo v Trutnovské nemocnici.

Rok 1953-1965 

Začátkem padesátých let měl náš region velkou šanci a podporu republikových orgánů k zahájení výstavby všesportovních areálů v Podhůří-Hartě. Kulturní dům, resp. Jeho sál měl parametry odpovídající mezinárodním požadavkům na volejbal, lesopark okolo něho měl být využit pro výstavbu tenisových kurtů. Výstavba fotbalového stadionu a jiných sportovišť byla navržena u Labe za mateřskou školou. Projekčně byla tedy v Podhůří připravena sportoviště jako tréninkové středisko pro výchovu reprezentantů. Z nezjištěných důvodů bylo od záměru upuštěno a středisko bylo přesunuto do Nymburka, kde je dodnes využíváno. Tento fakt však nezabránil rozvoji harteckého fotbalu. Mužstvo se střídavými úspěchy procházelo nižšími třídami okresních soutěží. Domácí zápasy se postupně stávaly nejvýznamnější událostí v Hartě. Přibylo skalních fanoušků — hospodská Sídová, Valenta, Mejsnar, Zabka a další. Zápasy na hřištích soupeřů byly mnohdy podporovány našimi fanoušky ze dvou autobusů, které postupně nahradily nákladní auta. Takřka mateřským řidičem se stal Jirka Springer. Dodnes na něho pamětníci ve Starých Bukách, a nejenom ti, vzpomínají. S autobusem se otáčel na hřišti a uboural část kabin. Zápas byl poté tak hektický, Jiskra dohrávala v sedmi hráčích a prohrála 1:6. Následná potyčka mezi fanoušky byla již takřka folklórem. Návraty ze zápasů „venku“ byly vždy zakončovány v hospůdkách, ať už na Cestě, jako například na Verdeku, Pilníkově, nebo až doma v Hartě. Kdo dal gól, platil 11 „prcků“ a to rumů. Ten v oněch dobách stál 1,60 Kčs. Hymna harteckého mužstva, „My máme kapitána, budiž mu čest a sláva “ burácela po vítězných zápasech již v kabinách, nejvíce však v autobuse. Tahouni- první zpěváci — byli hlavně Malík, Samek a Mlejnek. Především věčný šprýmař Mirek Malík dokázal rozezpívat všechny i po prohraných zápasech.

Začátkem 60. let se v mužstvu již prosazovali mladší hráči. Syrový, Chlum, Štefan, Erben, Šorm, Zálabský, Cabák, Junek a brankář Hakl. Mužstvo se vypracovalo asi na vrchol svého dosavadního působení a postoupilo v roce 1960 do okresního přeboru, kde zápasy např. S Lokomotivou Trutnov, Sokolem Volanov či vrchlabským „béčkem“ bývaly v okresních soutěžích skutečně fotbalovými lahůdkami. V ročníku 196 1-62 hrálo nižší soutěž i „B“ mužstvo Jiskry. To však jenom 1. ročník. Jiskra chtěla udržet okresní přebor, „B“ mužstvo bylo zrušeno.“A“ mužstvo hrálo v několika ročnících vždy ve středu tabulky. Z divizního Vrchlabí přicházejí výrazné posily, Junek a Brádler. V ročníku 1964-65 obsadilo mužstvo 6. místo. Jiskra mohla skončit třetí, ale prohrané derby se Slovanem Špindlerův Mlýn v předposledním kole to překazilo. Jiskra se udržela v okresním přeboru do roku 1966.

Za období od vzniku harteckého fotbalu až do roku 1965 byla především pamětníky vytvořena asi nejlepší sestava TJ Jiskra Podhůří.

Brankář Bohouš Hakl, obránci Joska Samek, Karel Syrový a Franta Chlum, záložníci Standa Štefan, Jirka Holub, Míla Sorm, Ditmar Erben a útočníci Mirek Malík, Bohouš Mlejnek st. a Sláva Junek.

V žákovském mužstvu se začínají rozvíjet noví hráči, kteří shora uvedenou skvostnou sestavu

budou v následných letech doplňovat. Byli jimi St. Mlejnek, St. Gottstein, Zd. Richtera, Lad. Havel, Jar. Cerman, J. Rolf, bratři Stránští a řada dalších.

Od roku 1966. 

Ještě v sezóně 1966 obsadila Jiskra 6. místo v okresním přeboru s 21 body a skórem 41:40. Přestože v mužstvu působili nadále hráči velkých harteckých jmen — Mlejnek, Malík, skvělý útočník Petr Zálabský, Zdeněk Cabák, Standa Štefan a řada dalškh, stal se rok 1967 posledním rokem v nejvyšší okresní soutěži. Upadek mužstva dospělých se projevil i na žácích, kteří ještě v roce 1966 skončili ve své soutěži třetí, o rok později byli již poslední se ziskem jednoho bodu a skórem 4:5 8. Mužstvo dospělých začalo bojovat ve 3. třídě, společně s Lánovem, St. Buky, Poříčím, D. Kalnou a dalšími. V roce 1970 postoupilo ze 3. třídy

mužstvo Lánova, sestoupila D. Kalná a Jiskra Podhůří obsadila 9. místo se třinácti body a skórem 29.63. Do nové sezóny se však mužstvo nepřihlásilo a dva ročníky se fotbal dospělých v Hartě soutěžně nehrál. Ke vzkříšení harteckého fotbalu přichází v roce 1974, kdy k mužstvu dospělých, byt‘ by hrálo jen nejnižší okresní soutěž, přibylo i nové mužstvo žáků a především dorostu. Dorostenci se za jeden rok probojovali do okresního přeboru. V soutěži dospělých bylo odehráno pravděpodobně první soutěžní derby se Sokolem Kunčice. Jiskra vyhrála 3:0.

V následných letech se mužstvo pohybovalo se střídavými úspěchy v okresních soutěžích hledalo dlouho cestu k postupu do okresního přeboru, který přišel takřka po 30 letech, v roce 2002.

Za ono dlouhé období prošla mužstvem řada dalších skvělých hráčů. Josef Budina si na dvě sezóny „odskočil“ ze Spartaku Vrchlabí do Harty, kde svým brankářským uměním udivoval všechna mužstva v okresních soutěžích. Za celou historii harteckého fotbalu by mu mohli konkurovat snad legendární Bohouš Hakl a současný brankář mužstva Petr Gulis Kulhánek.

V žákovském mužstvu začal s fotbalem asi nejznámější odchovanec Jiskry, Jiří Zelinka.

V roce 1974 byl vyměněn za St. Mlejnka do Sp. Vrchlabí, kde hrál za dorost a áčko dospělých. V roce 1981 si Zelinku vytypovala Sparta Praha, která ho také brzy koupila. Sparta poté, již se Zelinkou sehrála ve Vrchlabí přátelské utkání, vyhrála 7:2. Zelinka se ve Spartě dostal několikrát na lavičku, zahrál si v 5-ti ligových zápasech. Se Spartou odcestoval na soustředění a přípravné zápasy do Kuvajtu. Po návratu odešel na hostování do VCHZ Pardubice, kde hrál dlouho 3. ligu.

Zmíněný St. Mlejnek začínal rovněž jako žák v Jiskře, od roku 1967 ve vrchlabském dorostu a následně za „A“ mužstvo. V roce 1974 se vrací do Jiskry, kde odehrál téměř 20 sezón a nastřílel soupeřům 750 branek. V ročníku 81-82 nastřílel 62 branek,

Jistou kuriozitou v oddíle bylo, že do utkání nastoupili za Jiskru Podhůří tři bratři Dejmkové. Mirek, Zbyněk a Milan, který je dnes, jako prezident fotbalového Spartaku stále aktivním fotbalistou v Hartě.

Profily některých harteckých fotbalistů jsou subjektivním posouzením, vzešlého z názorů pamětníků dlouhodobě sledujících dění okolo Jiskry Podhůří a v žádném případě neznehodnocují fotbalové umění těch nejmenovaných.